Otázka týkající se možnosti dojednat si pravomoci cizího soudu ve smlouvě, která jinak neobsahuje žádný mezinárodní prvek, je jednou z těch, které trápí právní odborníky po celém světě. Nedávné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (EU) ve věci C 566/22, Inkreal s.r.o. proti Dúha reality s.r.o., které se týkalo prorogace pravomocí v čistě vnitrostátním kontextu, poskytuje důležité světlo do této oblasti.
Nařízení Brusel Ia, které reguluje pravomoc a uznávání rozhodnutí v civilních a obchodních věcech v rámci EU, nevymezuje explicitně postup při dojednávání pravomocí cizího soudu v čistě vnitrostátních situacích. Tato nejistota vedla k různým názorům mezi právními profesionály.
Nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU však vrhá nové světlo na tuto problematiku. Ve svém stanovisku Soudní dvůr zdůraznil několik klíčových argumentů, které podporují možnost prorogace pravomocí cizího soudu i v případě, kdy smluvní strany mají bydliště ve stejném členském státě EU.
Text nařízení Brusel Ia nevylučuje aplikaci prorogace v čistě vnitrostátních smlouvách. Proto se Soudní dvůr domnívá, že neexistuje důvod vylučovat takový postup jen proto, že smluvní strany mají bydliště ve stejném členském státě. Tento výklad nařízení Brusel Ia je v souladu s cílem posílit smluvní volnost a účinnost dohod o prorogaci.
Argument Soudního dvora se zakládá i na potřebě dosáhnout předvídatelnosti norem o mezinárodní pravomoci. Jasné pravidlo, které umožňuje prorogaci i v čistě vnitrostátních smlouvách, snižuje riziko kompetenčních sporů a zajišťuje, že soudy členských států EU mohou jednoduše určit svou pravomoc.
Toto rozhodnutí Soudního dvora EU přináší jasnost do oblasti prorogace pravomocí cizího soudu v čistě vnitrostátních smlouvách. Soudní dvůr zdůraznil důležitost podpory smluvní volnosti a předvídatelnosti norem mezinárodní pravomoci. Toto rozhodnutí bude mít významné důsledky pro právní praxi v celé Evropské unii, a jeho vliv může sahat i za hranice EU.
